Dnes jsou v Česku prezidentské volby. Chtěl bych k tomu něco říct. Na webu nebo Facebooku se pohybuje málo lidí, kteří by byli starší než já. Stáří samozřejmě není samo o sobě žádná výhoda, ale jsou s ním spojené zkušenosti.
Mám jednu zajímavou. Viděl jsem tanky Varšavské smlouvy zvenku i zevnitř. Před padesáti lety jsem zažil v lednu nadechnutí československého národa, a v srpnu zardoušení pražského jara – na invazi se podílelo 26 divizí, 6 300 tanků armád Sovětského svazu a satelitních zemí.
To bylo před padesáti lety. Před 35 lety, v poločasu, jsem seděl ve stejném tanku T-54 a byl připravený táhnout podle mobilizačních plánů Varšavské smlouvy na Lyon a Dijon. Ten tank byl stejně nebezpečný pro lidi uvnitř jako venku. Pak uběhlo dalších 35 let.
V roce 2018 se dějiny naší země vracejí o půl století zpátky. Ne, to není nějaká sranda. Znovu se derou do popředí kolaboranti. Pozvání adresované Rusům a Číňanům už tady je. K invazi nejsou už potřebné tanky, stačí čeští křiváci, ruští trolové a lhostejní (ne)voliči. Tolerance je krásná vlastnost, ale netolerujme kandidáty, kteří chtějí měnit pravidla hry. Asie začíná na Kavkaze (zatím). Opravdu už nás Evropa nezajímá? Chceme, aby samoděržaví začínalo už v Aši?